16. dubna
16. dubna 2012 v 22:35
Stále ty samé problémy.
Hádky s přítelkyní, když píše někomu jinému.
Copak nechápe?
Mlčení s kámoškou,
ze které se po náhlé popularitě (způsobené novým partnerem)
stala frajerka,
která potřebu neustálou pozornost,
jinak se začne nudit a jde jinam
a která stále vypráví o tom, kdo ji balil.
Chápete?
Já opravdu ne.
+
Státnice. Bože, jak mě to děsí.
- lžíce ovesných vloček, bílý jogurt
- 1 vajíčko, mrkev s hráškem (taková ta mražená)
- jablko
19. březen
19. března 2012 v 11:09
Potřebuju tvrdý režim
a někoho, kdo mě bude hlídat.
Jinak prostě nezvládám.
Jsem děsná.
12. března
12. března 2012 v 12:18
Mám tak moc dobrou náladu a to ani netuším proč.
Před chvilkou jsem se vrátila z běhání a zjistila jsem,
že mi psala holka, se kterou si psala moje slečna
a kvůli které jsme se tak moc hádaly.
Tak jsem ji odpálkovala a mám z toho opravdu radost:).
Já vím, asi je to dětinské, ale stejně.
Dnes jsem se vážila,
mám 63,3 kg a chci jít níž.
Hlavně potřebuju dát dolů nohy a zadek.
- bílý jogurt, lžíce ovesných vloček, kiwi
- ajurvédská káva s mlékem
- zeleninový salád s vajíčkem, 2 suchary
- káva s mlékem
- jogurt
Ano?
2. března 2012 v 12:32
Přiznejme si to,
pokud jsme spokojeni se světem,
ve kterém žijem,
nemusíme být tady.
Pokud všechno funguje jak má,
přežijeme i svou váhu.
Ale když se vám do života vplíží nejistota.
Když nevíte, proč člověk kterého milujete
má zájem i o někoho jiného,
začnete pochybovat.
Pochybujete tím víc,
čím má ta druhá osoba hubenější stehna.
Nebo ne...?
dnes
28. února 2012 v 22:44
Přišla za mnou.
Hodila bundu na zem a začala mě objímat.
Políbila mne.
Podívala se na mne,
ruce stále kolem mého pasu a řekla,
že jsem teď tak droboučká.
Přesně pro tyhle okamžiky to vše dělám.
A budu s tím pokračovat.
zmatená
18. února 2012 v 11:21
Zmatená.
Nevím.
Prostě to bylo všechno tak jisté,
tak narýsované.
Možná jsem to tak ani nechtěla (?),
prostě to tak bylo.
A teď?
Rozhádala jsem se s tím nejkrásnějším klukem.
Můžu si za to sama,
přesto řekl,
že vždycky budu v jeho srdci.
Chtěla jsem to opravdu tak?
K. mě neskutečně balí,
Š. se do mě prej zamilovala.
Včera jsem potkala tak pěknou holku.
Zároveň mám samozřejmě malou milou.
Sama to celé nechápu.
5. února
5. února 2012 v 22:59
Žiji,
jen není co psát.
Zítra na týden na hory
a pak už snad tady.
Pevně v to doufám.
ticho uvnitř
3. ledna 2012 v 19:23
Je to jako neustálý kruh nádechů nad vodou a pod vodou.
Kdy jednou létáte vysoko u mraků
a jindy jste v té největší temnotě.
Kdy se snažíte vyrovnat s tou největší samotou.
Kdy prosíte o objetí,
ale zároveň chcete, aby vás nechali jít.
Kdy chcete utéct,
ale doufáte, že vás utéct nenechají.
Kdy bojujete sami se sebou.
Kdy doufáte,
že vás pochopí, i když budete mlčet.
Ale přesto víte, že jednou odejdete navždy.
Že jim zmizíte ze života a už jim nikdy nebudete ubližovat.