Říjen 2011

fuck?

17. října 2011 v 20:17

Tak mi řekni, má to cenu?
Všechno je to neustále dokola.
Vstát, jít do školy, do práce, někam s ní,
nebo cokoliv jiného.
Hon za prachama, který si v důsledku snad ani neužiješ.
Ten pocit, že máš neustále málo.
Že až jednou "něco", tak všechno bude lepší, budeš šťastnější.
A ono hovno.
Mám něco okolo 64 - 65 kg.
Jo, vypadam fakt líp, to je pravda.
Někdy se i líp cejtim.
Ale prostě nejde jen o tu váhu a tělo,
čekam od toho velkou změnu mýho života.
Něco jako: "A teď jsem a budu neskutečně happy."
Jenže ono se to všechno nezmění, když člověk bude hubenější
a já to samozřejmě vím.
Ale co kdyby ten pocit štěstí se štíhlostí opravdu přišel?

2. října

2. října 2011 v 11:46

Koukala jsem na sebe do zrcadla a bylo mi jasné,
že už to nejsem já.
Prostě ty vlasy nešly k mé povaze,
k mé osobě.
Zároveň se moje nespokojenost prolínala se sledováním L worldu
(možná někteří znáte jako Láska je láska).
Zrovna jsem se koukala na díl, kde se Jenny nechá ostříhat,
páč jí dojde, že vypadá heterosexuálně,
ale že už se tak necítí.
A tak teď mám jednu půlku hlavy krátkou a druhou dlouhou.
Podle mě to vypadá skvěle, plus to má symobolický význam.