Je to jako neustálý kruh nádechů nad vodou a pod vodou.
Kdy jednou létáte vysoko u mraků
a jindy jste v té největší temnotě.
Kdy se snažíte vyrovnat s tou největší samotou.
Kdy prosíte o objetí,
ale zároveň chcete, aby vás nechali jít.
Kdy chcete utéct,
ale doufáte, že vás utéct nenechají.
Kdy bojujete sami se sebou.
Kdy doufáte,
že vás pochopí, i když budete mlčet.
Ale přesto víte, že jednou odejdete navždy.
Že jim zmizíte ze života a už jim nikdy nebudete ubližovat.
Matylda | 
Caroline | 
Něco v tom smyslu prožívám a neustále si v hlavě opakuju "Chci umřít" :( Nevím proč, ale asi nemám důvody tu zůstávat, na jaře se podívám do Anglie - můj největí sen a pak...Asi budu moc poklidně odejít, přála bych si to :(